Blíží se další konec roku a já nestíhám, jak ty roky rychle běží.
Zpětně jsem si pročetla staré posty a přemýšlela, jak moc jsem se za tu dobu posunula úplně někam jinam. Mám pocit, že jsem v tuhle chvíli na tom nejlepším místě kde můžu být. Že jsem teď nejlepší verze sebe samé.
Přesto mám občas pocit, jak ulevující by bylo, kdybych prostě neexistovala. Jak by vše bylo jinak, kdybych se nikdy nenarodila nebo udělala jiná rozhodnutí. Je zbytečný nad tím přemýšlet, protože nikdy nebudu vědět "co by kdyby".
Někdy mi chybí si užívat maličkostí. Dopřát si trochu času jen pro sebe a ve volném čase se věnovat koníčkům. Tuhle část sebe jsem ztratila a myslím si, že tu část už v sobě nikdy nenajdu. Spokojila jsem se s tím jak to je teď a řekla bych, že nějakou chvíli to lepší než tohle nebude.
Přála bych si, abych dokázala být ukecaná stejně jako když jsem high. Komunikace je pak neuvěřitelně snadnější pro člověka jako já. Nemám v tu chvíli zábrany a nemám v sobě blok, který by mi bránil se ozvat. I když pracuji s lidmi, je to něco jiného se bavit s cizími lidmi než se bavit s lidmi, které párkrát do roka potkáváš pravidelně. Někdy bych si přála být high 24/7 a nikdy z toho hezkého stavu neodejít. Plavat v tom navždy a cítit se free od všech stresů a úzkostí. Propojit se s lidmi a bavit se o blbých teoriích, o tom jak je vesmír dechberoucí a mluvit o nesmírně citlivých a deep záležitostech. Připadá mi, že se takhle moc nedokážu uvolnit před nikým a tlachat nad hovadinama mi asi občas chybí...