Sešli jsme se jednoho letního dne a já věděla na první pohled, že jsi moje osudová láska. Že jsi TEN člověk, na kterého jsem celý život čekala. Každým dnem naše láska vzkvétala víc a víc, společně jsme si prošli těžkým obdobím našich životů, a pouto mezi námi bylo jenom silnější. Věděla jsem, že jsi člověk, kterému můžu důvěřovat ve všech ohledech. Věděla jsem, že mě podpoříš naprosto ve všem, co bych si usmyslela. Věděla jsem, že se o tebe můžu opřít. Jsi přeci můj člověk.
Před dvěma lety se můj svět změnil. Začala jsem řešit sociální otázky, vývoj událostí, které se ve světě dějí, otázky globálních rozměrů. Otázky, které jsou mnohem víc komplexnější, dnes důležitější než kdy předtím, a vyžadují změnu u jednotlivců jako jsme ty a já... Otázky, u kterých není možné odpovědět jednoduchým ano nebo ne. Byla to chvíle, kdy jsem si uvědomila, že jsme v kolizi a snad poprvé v životě jsme se v něčem neshodli. Říkala jsem si, že jsme na to nebyli možná připraveni. Možná na takovou komplexní debatu ještě nepřišla vhodná chvíle.
Za ty dva roky jsme o takových komplexních věcech debatovali mnohokrát a málokdy se shodli. Otevřeli jsme rány, o kterých jsme ani nevěděli, že tam vůbec jsou. Začali jsme si kolem sebe stavět zídky, štíty, za kterými jsme se mohli schovat a mít pocit většího bezpečí. Za tu dobu jsme se trochu odcizili, ale furt jsme spolu trávili čas stejně rádi. Teď v říjnu dokonce budeme spolu slavit skoro dekádu, kdy jsme spolu. Skoro deset let, a teprve teď zjišťuju naše rozdílné světové postoje. Proč je to pro tebe tak důležitý, ptáš se mě. A lepší otázka spíš je, proč to není důležitý pro tebe? Proč jsi v otázkách, které se týkají nejen tebe, tak lhostejný? Tak zpátečnický? Tak neochotný? Postavil ses na zadní, protože tyhle témata považuješ za osobní útok, přestože nejsou. Na cokoliv co řeknu, slyším od tebe jenom já, já, já, já.
Po našem posledním rozhovoru jsem si uvědomila, že k tobě začínám pociťovat rozhořčení. Kde se tyhle názory v tobě vzali. Byl jsi vždycky takový, anebo jsem si to prostě neuvědomovala?
Miluju tě.
Ale někdy tě nenávidím.
Miluju tě.
Ale někdy si přeju být sama.
Miluju tě.
Ale někdy chci odejít.
Miluju tě.
Ale změnil ses. Nejsi ten stejný člověk, do kterého jsem se zamilovala před tolika lety. Je tam ta osudová láska, kterou jsem tehdy v tobě viděla? Kdo jsi?
Nepoznávám tě.