Trochu mě mrzelo, že jsem se musela vzbudit. Proto budu doufat, že se mi o dnešním snu bude zdát znovu. Když jsem se probudila a uvědomila jsi, že to byl jen sen. Najednou jsem se cítila zranitelně, v tom snu, jsem se cítila v bezpečí. Měla jsem pocit, že je to opravdu skutečné a přála jsem si, aby to bylo skutečné.
Cítila jsem, jak ho doopravdy svírám v objetí. Jak mě nese na zádech a v plné rychlosti utíká na druhou stranu světa se mnou na zádech. Pamatuji si, jak jsem měla nádherný výhled na jeho zádech. Pamatuji si, jak jsem říkala "Páni. Úžasné." a usmívala se, jak to bylo krásné. Pamatuji si, jak jsem se ho škádlivě zeptala "Bolí tě už nohy?", pustil mě dolů a smál se. Já se taky smála. Mé přítelkyně byly rády, že jsem si někoho našla. "V dnešní době je tak lehké si někoho najít," říkaly mi s úsměvem.
Pamatuji si, jak ho jeho přítel z něčeho obvinil a byl v troskách. Jak mě svíral v objetí a brečel mi na rameni. Jak jsem ho utěšovala vlídnými slovy a hladila ho po vlasech. Cítila jsem mezi prsty jeho hebké hnědé vlasy. Taky jsem brečela, protože mě bolelo vidět jeho slzy. Pamatuji si i ten pocit, kdy jsem ho chtěla jen pevně obejmout a nechat ho, aby se uklidnil na mém rameni.
"Co mám dělat? Co mám dělat?" opakoval mi s pláčem do ucha. Rozbrečela jsem se a pověděla mu, "Promiň... promiň, že jsem tě nedokázala ochránit,".
To všechno si pamatuji, jako by to nebyl sen. Na jeho tvář si ale nevzpomínám...