Byla jsem dlouhodobě nemocná, jinak bych určitě napsala další z výlevných článků, o něco dříve. Rozhodně jsem neplánovala, že budu nemocná takhle dlouho. Člověk by měl být správně nemocný jen 3 dny. Máma se rozhodla, že mě celý jeden týden nechá doma, a tak jsem zůstala a léčila, nadopovala se vždycky antibiotiky, ležela v posteli s vysokou horečkou a modlila se, ať už to skončí. Fakt jsem byla jako v pekle, nemohla jsem ani v klidu spát.
Mám další týden volna, jelikož jsou jarní prázdniny. Ani pořádně nevím, co jsem dělala za tu dobu, co jsem trčela doma. Krom toho, že jsem většinu dní prospala. Docela jsem se nudila. Na tak línýho člověka, co se tak rád fláká doma, než aby šel raději do školy, to je dost zvláštní. Ale z části za to může i má nemoc. Byla jsem natolik líná, že se mi nechtělo ani vlézt na počítač.
Mám pocit, že za tu dobu, co jsem doma a nechodila do školy kvůli nemoci, že mě nikdo neshání. Spolužáci se po mně neptají, učitelé nevolají domů, co se mnou je. Spolužáci neposílají pozdravy. Jediná, která se o mě stará, je má kamarádka ze základky a má sestřenka, která je míle daleko ode mě. Dostala jsem takový zvláštní pocit, že zatím co já vysedávám doma, tak ve škole je má dvojnice a dochází do školy za mě. Proto se po mě nikdo neptá.